V září 2012 jsme s novými prvňáčky poprvé vyzkoušeli genetickou metodu výuky čtení. Čím se liší od tradiční analyticko-syntetické? Zde je stručné porovnání.

Metoda analyticko-syntetická

  • Kombinuje rozklad slova na slabiky a hlásky a spojování písmen do slabik a slov.
  • Např. slovo JAHODA se děti učí číst jako JA-HO-DA.
  • Současně se čtením se seznamují se všemi čtyřmi písemnými podobami hlásky (malým i velkým tiskacím písmenem, malým i velkým psacím písmenem) a učí se je také psát.
  • Děti si začínají psát do písanek na konci října.

Metoda genetická

  • Ačkoliv se touto metodou nevyučuje na všech školách, není to nová metoda. Základy byly položeny již v roce 1913 v čítance Poupata od Josefa Kožíška.
  • Od samého začátku žáci čtou i zapisují celá slova a následně celé věty.
  • Např. slovo JAHODA se učí číst jako J-A-H-O-D-A.
  • Takto začínají číst děti, které se naučí číst „samy” po písmenkách.
  • Naučená velká tiskací písmena děti zároveň i píší.
  • Pokud žáci zvládnou velká tiskací písmena, přechází na nácvik malých písmen. Současně tak neustále procvičují jemnou motoriku. Ruku uvolňují až do Vánoc. Do písanky začínají psát v lednu.
  • Ze zkušeností víme, že žáci dokážou velmi dobře vnímat obsah vět, jde tedy o čtení s porozuměním.

Při vzájemném porovnání obou metod docházíme k závěru, že obě mají své klady a zápory. Každá bude vyhovovat jinému typu žáků a každá bude různými učiteli aplikována jinak. Nezáleží tedy jen na metodách výuky, ale také na způsobu aplikace do školního vyučování.