Ve čtvrtek 19. dubna 2018 odpoledne jsme zjistili, že se u nás náhle objevilo velké množství zahraničních žáků. Někteří na sobě měli ponča, jiní snad vyskočili z nějaké kovbojky, objevila se judistická kimona. Děvčata si oblíbila drdoly, do nichž si vetkla tyčinky. Doplnila to zavinovacím oblečkem, většinou používaným spíše na přelomu dne a noci. Některým žákům dokonce narostly kníry, což nás také velmi znepokojilo.
Brzy jsme zjistili, že obavy jsou bezpředmětné. To se jen děti z 1. stupně vydaly na Cestu kolem světa. Škola se zaplnila rodiči, kteří byli zvědaví, co si jejich děti připravily. Stejně už jistě doma nějakou dobu asistovali při všech přípravách, pekli vdolečky a hledali vějíře, župany a jiné nezbytnosti, takže byli přivítáni s velkou radostí. Každá třída představovala jeden stát a po vstupu na jeho území se příchozí ocitli ve zcela jiném světě. Odehrávala se zde taneční a bojová vystoupení, mohli jsme chutnat ukázky pokrmů, v kvízu se dalo zjistit, co už z opotřebované hlavy odnesl čas. V některých státech se návštěvníci mohli přiučit základům jazyka.
Škola se zároveň stala výstavkou žákovských prací zaměřených na jednotlivé země. Chtě nechtě jsme museli smeknout před výtvarnou kreativitou Angličanů, Egypťanů, Izraelců, Mexičanů. Nejmladší děti se zabývaly naší zemí a podařilo se jim projevit, že si k ní budují pozitivní vztah. Například si úspěšně představily přední osobnosti našich dějin.

Když se rodiče nabažili práce svých dětí, vyrazili na Cestu kolem světa také. Nakonec to dopadlo tak, že lidé chodili mezi státy, tu dostali tzatziki, tu se vyskytl koláček štěstí i se zapečenou moudrostí. Zapít se to dalo například zeleným čajem, nabízeným v Japonsku a v Číně. Naučili jsme se zdravit řecky, připomněli si základní informace o Rakousku, dostali anglický čaj. Francouzské palačinky paní učitelky Kudrnové, která podpořila elegantní ráz své země Francie tím, že měla na hlavě slušivý baret, byly mimořádně oceněny. Jistě to bylo také proto, že „zodpovědní pracovníci“, kteří měli na starosti bufet, byli předůkladně poučeni o pravidlech hygieny, která museli dodržovat.
Nakonec se vydaly na cesty i samy děti. Mohli jsme být svědky toho, jak Mexičan v sombreru luští test o Slovensku společně s elegantní Egypťankou a přitom dojídá slovácký vdoleček. Celá ta mezinárodní komunita proudila chodbami a zkoušela, jaké je to být v jiné zemi.
Když se doprohlíželo, dojedlo, dopilo, dotančilo, dobojovalo, doluštilo, dodívalo, donabízelo, doskákalo, dobavilo a dosmálo, všechny ty národy se od sebe zase snadno oddělily a zamířily do své země, pardon, třídy.