I v letošním školním roce se žáci naší školy zúčastnili sběru víček, který organizoval školní Ekotým.

Výsledky soutěže:
1. místo - 4.C (p. uč. Vágnerová)
2. místo - 4.B (p. uč. Štípská)
3. místo - 2.B (p. uč. (Letnická)
4. místo-1.C (p. uč. Pavlíková)

Žáci vítězných tříd dostali jako odměnu nanuky a tři nejlepší sběrači z každé třídy barevnou průpisku. Víčkovou královnou se v tomto školním roce stala žákyně 4.C Amálka Janíková. Amálce blahopřejeme a všem žákům a paní učitelkám z prvního stupně děkujeme.

Nasbírali jsme 59,5 tuny papíru, tj. o 4 tuny více než loni.

Toto opakované blbnutí se nám často zdá nepohodlné, zbytečné a dětinské, žáci vyšších ročníků se nad ně většinou cítí povzneseni. Nicméně podle FAQ webu www.ekoporadny.cz jsme tak ušetřili asi 1000 vzrostlých stromů. Jeden vzrostlý strom podle tohoto zdroje uvolní za den až 7000 litrů kyslíku, který pokryje denní spotřebu 50 lidí. „Naše” stromy tedy vyrobí kyslík pro 50 000 lidí na 1 den, neboli pro 137 lidí na celý rok. 

Vydělali jsme si 67 237 Kč.

Nejvíce papíru přinesli:

V Kněždubu se naši malí žáčci blíže seznámili s dřívějším způsobem života lidí na vesnici. Mnozí poprvé viděli zajímavé prostory tehdejšího stavení, historické předměty, ale také živá domácí zvířátka. Na vlastní kůži si vyzkoušeli načerpat vodu ze studny, prát prádlo na valše, nosit seno dobytku, ale také si zahráli zajímavé hry, dozvěděli se informace o domácích zvířatech a mohli se i vydovádět v hracím koutku. Domů se vraceli se zajímavými zážitky.

 

 

18. května jsme se společně se 4.A vydali na výlet na Slovanské hradiště do Mikulčic, kde probíhala soutěžní hra O Mojmírův poklad.
Kromě prohlídky expozice jsme si zastříleli z luku a zahráli hru Drvenik.

Ve čtvrtek 19. dubna 2018 odpoledne jsme zjistili, že se u nás náhle objevilo velké množství zahraničních žáků. Někteří na sobě měli ponča, jiní snad vyskočili z nějaké kovbojky, objevila se judistická kimona. Děvčata si oblíbila drdoly, do nichž si vetkla tyčinky. Doplnila to zavinovacím oblečkem, většinou používaným spíše na přelomu dne a noci. Některým žákům dokonce narostly kníry, což nás také velmi znepokojilo.
Brzy jsme zjistili, že obavy jsou bezpředmětné. To se jen děti z 1. stupně vydaly na Cestu kolem světa. Škola se zaplnila rodiči, kteří byli zvědaví, co si jejich děti připravily. Stejně už jistě doma nějakou dobu asistovali při všech přípravách, pekli vdolečky a hledali vějíře, župany a jiné nezbytnosti, takže byli přivítáni s velkou radostí. Každá třída představovala jeden stát a po vstupu na jeho území se příchozí ocitli ve zcela jiném světě. Odehrávala se zde taneční a bojová vystoupení, mohli jsme chutnat ukázky pokrmů, v kvízu se dalo zjistit, co už z opotřebované hlavy odnesl čas. V některých státech se návštěvníci mohli přiučit základům jazyka.
Škola se zároveň stala výstavkou žákovských prací zaměřených na jednotlivé země. Chtě nechtě jsme museli smeknout před výtvarnou kreativitou Angličanů, Egypťanů, Izraelců, Mexičanů. Nejmladší děti se zabývaly naší zemí a podařilo se jim projevit, že si k ní budují pozitivní vztah. Například si úspěšně představily přední osobnosti našich dějin.